Zpět

Tišnovský kras

Krasové jevy v okolí nejvyššího vrcholu Květnice (jeskyně Pod Křížem, Květnická propast, Králova jeskyně), na Dřínové a na vrchu Tábory u Stěpánovic (Vavříčkova jeskyně) bývají souhrnně označovány jako Tišnovský kras. Tyto izolované výskyty, vázané na svrchnědevonské vápence květnického vývoje, tvořily v minulosti jeden celek. Ten byl rozdělen vlivem pozdější tektonické a erozní činnosti řeky Svratky a potoka Besénku.

S výjimkou škrapových polí postrádá Tišnovský kras typické povrchové znaky -- závrty, slepá údolí, otevřené propasti aj.

Vavříčkova jeskyně

Jeskyni objevil v roce 1945 štěpánovický občan Rudolf Vavříček na severovýchodním svahu vrchu Tábory u Štěpánovic. Vchod do jeskyně byl natolik úzký, že musela být zpřístupněna pomocí trhacích prací. Jeskyně má propasťovitý charakter se suťovým dnem v hloubce 17 m. Velký průvan, procházející jeskyní, svědčí o tom, že pod suťovým roštem je možno očekávat další krasové prostory.

Lažánecko - Heroltický kras

Další krasová oblast se nalézá jižně od Tišnova v prostoru mezi Herolticemi a Bílým potokem. Krasové jevy jsou vázány na pruh devonských lažánecko -- heroltických vápenců. Kras je vyvinut v několika etážích a na rozdíl od Tišnovského krasu je dosud krasem aktivním, byť jen v nejspodnější etáži. Jeskynní systémy vznikly činností tří ponorných toků: První potok se propadá jižně od Maršova na dně Stříbrné zmoly. Druhý potůček se ztrácí severně od Lažánek v Lažáneckém závrtu a vyvěrá ve vzdálenosti 1,5 km v Maršovském žlebu (Vinšova vyvěračka). Posledním z ponorných toků je Pejškovský potok, který vyvěrá "Na Bílé" poblíž Heroltic. Většina krasových prostor v této oblasti je dnes prakticky nepřístupná.

Použito materiálu RNDr. Drahoše Šikoly