Zpět

Příroda Tišnovska

Je to především příznivá poloha, která podmiňuje značné bohatství přírodních krás Tišnovska. Území leží z hlediska horopisného na pomezí Českomoravské a Brněnské vrchoviny. Českomoravská vrchovina je oddělena od Brněnské vrchoviny širokou sníženinou Boskovické brázdy. Od severu k jihovýchodu protéká územím řeka Svratka, pramenící v oblasti Žákovy hory ve výši 750 m n. m..

Loučka

Tišnovsko je význačným styčným územím i po stránce geologické. Severní a západní část Tišnovska vyplňuje Českomoravská vrchovina, tvořená krystalickými břidlicemi a hlubinnými vyvřelinami. Na východě ji permské usazeniny Boskovické brázdy oddělují od magmatitů značně zvětralé Brněnské vrchoviny.

Podobně se stýkají na Tišnovsku dvě oblasti květenné. Ze severu a severozápadu sem zasahuje lesní květena oblasti hercynsko-sudetské, kdežto z jihu teplomilná a stepní květena oblasti ponticko-panonské. Je zajímavé sledovat vzájemné pronikání teplomilných druhů k severu a naopak sestup horských druhů k jihu. Významnými migračními cestami rostlin i živočichů jsou na Tišnovsku hluboká údolí Svratky a jejích přítoků a Boskovická brázda. Tudy putovaly v době poledové od jihu směrem na sever teplomilné a stepní druhy rostlin a živočichů. Jejich domovem se staly k jihu obrácené svahy místních kopců. Tak na slunných svazích Květnice mají své nejsevernější útočiště v povodí Svratky např. kavyl sličný (Stipa pulcherrima), kavyl vláskovitý (Stipa capillata), žluťucha menší (Thalictrum minus), oman oko Kristovo (Inula oculus-christi), zvonek boloňský (Campanula bononiensis) a dub pýřitý (Quercus pubescens). Význačnou teplomilnou rostlinou je koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis), rostoucí na vápencových kopečcích mezi Kuřimí a Tišnovem.

Z teplomilných živočichů je třeba na prvním místě jmenovat kudlanku nábožnou (Mantis religiosa), která byla na Tišnovsku poprvé zjištěna začátkem 90.let. Na teplé polohy jsou dále vázáni např. ptáci bramborníček černohlavý (Saxicola torquata) a žluva hajní (Oriolus oriolus). Jiné druhy se rozšířily z hor do údolí řek a mezi stinné skály obrácené k severu. K těmto druhům patří z rostlin např. plavuň pučivá (Lycopodium annotinum), měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), devětsil bílý (Petasites albus), žluťucha orlíčkolistá (Thalictrum aquilegiifolium), hadí kořen větší (Polygonum bistorta), prvosenka vyšší (Primula elatior) a růže alpská (Rosa pendulina). K typickým živočichům chladných a vyšších poloh patří horský pták ořešník kropenatý ( Nucifraga caryocatactes).

Ke specifikům druhové rozmanitosti Tišnovska patří hojný výskyt vrápence malého (Rhinolophus hipposideros) a několika druhů netopýrů (Myotis), kteří mají vhodná zimoviště v podzemních prostorách krasových částí na Květnici.

Díky výhodné poloze představuje Tišnovsko velmi cennou oblast charakterizovanou pestrou mozaikou rostlinných a živočišných společenstev. S cílem ochránit biologickou rozmanitost a zajistit harmonické využívání krajiny bylo vyhlášeno na Tišnovsku 10 přírodních rezervací a 24 přírodních památek. Zasahují sem 4 přírodní parky (Bílý potok, Baba, Podkomorské lesy, Svratecká hornatina).

(Použito materiálů Doc. Ing. Jana Laciny, Csc.)