Zpět

Po roce 1848

V tomto osudovém roce žilo si naše městečko celkem idylicky. Po nějakém revolučním ruchu tu nebylo ani potuchy. Z roboty byl Tišnov vykoupen již dříve. Zámožní se obohacovali dále na úkor prosťáčků a ti od pradávna navyklí vší mizérii, národně dosud neprobuzení, byli spokojeni na svých verpáncích a za svými tkalcovskými stavy. Jen když jim byly zachovány modré pondělky při pár holbách tišnovské chmeloviny.

Blížící se cholera na podzim roku 1848 zčeřila poněkud hladinu poklidného života městečka pod Květnicí. Přišla v podjaří roku následujícího.

Stařičký fysikus Anton Hentschel, který již od dob Napoleona ulehčoval měštěníkům tišnovským odchod na věčnost, nestačil již na úkoly očekávané s příchodem cholery. Odešel do pense a v září roku 1848 byl přijat felčar Franz Sklenář za městského ranhojiče s ročním platem 35 zlatých a naturálním kvartýrem na rathouzu.

Téhož roku a měsíce opatřila městská rada z vyššího rozkazu utvořivší se Národní gardě třicet šest "kvérů na perkus" (kapsle) snad jen proto, aby měšťané z nich mohli střílet na střelnici do "šajby", Střelnice - "šištót" - byla samota v zahradě za Červeným mlýnem, kam zámožní tatíci města chodili nejen střílet do "šajby", ale i popít vínka červeného a zatančit si ve stínu mohutných jabloní při líbezných melodiích Melicharovy sedmičky. Tak byl vyzbrojen početný měšťanský střelecký spolek, který bez jakýchkoli stanov nebo úředního oprávnění přetrval celá desetiletí. Tato událost a odchod rekrutů z městečka Tišnova do tehdejších "taliánských patálií", bylo vše, čím prispěl Tišnov na záchranu Rakouska a jeho nového Veličenstva císaře Františka Josefa I.

V lednu 1850 zakoupilo město velký patrový dům Josefa Petery na horním rynku ra 8 300 zlatých, kam se brzy na to nastěhovaly nové státní úřady. Tišnov se stal okresním městem. Byl zde zřízen okresní soud s vězením, berní úřad a notariát. Usadil se tu advokát. Protože město nemělo žádný peněžní ústav, rozbujela se tu zlověstná živnost bez artikulů cechovních, metla města i venkova - lichváři. Tito upíři za několik desetiletí, než se vžila pomocná síla peněžních ústavů, přivedli mnoho živností na buben. Pod patronátem c.k. úřadů za tři desetiletí rozvrátili hospodářsky celý kraj, a to dokonale.

Od podzimu roku 1850 po nastolení nového starosty, Němce Hansela, se vedla veškerá úřední agenda na obci výhradně německy.

V německém kasinu U hradu Pernštejna se odbývaly "nóblbály" a zde se také hrávala německá divadla.

V rodinách tišnovských patriciů, v mnohých, ale bohudík ne ve všech, se "švadronilo" kuchyňskou němčinou až do let osmdesátých, kdy české uvědomění proniklo již do všech vrstev občanstva.

Vládnoucí pánové si tehdy žili po vůli a dobře. Denně si chodili na své "gáblíčky a ochtlíčky" do "kufru" ke Zlatému jelenu, pořádali výlety kočáry do Brna, tzv. "nachtpartie", nebo "šlitášem" jezdili po zabíjačkách k okolním velkým sedlákům. Český živel byl tehdy bezmocný.

Ale i přes to několik jednotlivců v Tišnově doufalo a trpělivě snášelo ponížení a ústrky let Bachova režimu a následujících desetiletí.