Zpět

11.červenec 1866

O noho pohnutého roku 1866 vzpomněl předklášterský farář ve své farní kronice zajímavým rýmováním:

"Eis, Maus, Preus und Scheiss!"

Toho roku bylo totiž dlouho zima a mnoho ledu - potom se "urodilo" hodně myší - a nakonec přišli Prušáci a s nimi velký průjem - cholera.

Dne 11. července roku 1866 bylo v Tišnově velice živo. Dlouhými pochody unavené ustupující rakouské vojsko odpočívalo. Vojáci hltavě pojídali ve spěchu uvařenou "manáž", byli krmeni koně. Pouze dvě škadrony hulánů byly v pohotovosti. Nikoho však
nenapadlo, že již v nejbližších hodinách zde dojde ke krvavé srážce.

Ulice i obě náměstí byly vojskem přeplněny. Stísněnost však panovala jak v řadách vojska, tak i mezi obyvateli města. Každý hleděl s obavami vstříc nejisté budoucnosti. Pouze v hospodách panoval čilý ruch. Hlučno bylo v hospodě U zlatého jelena, kde šenkýř Matěj Hlávka naléval pověstného vínka červeného. Živo bylo i v piterně krčmy humpolecké i ve starobylé zájezdní hospodě U hradu Pernštejna. Civilní obyvatelé se však již počali stěhovat do lesů. K této panice došlo proto, že se urychleně z města stěhovaly úřady a 10. červenec byl také posledním dnem úředním. Téhož dne poděloval také "pán nad arestanty", profous Pokorný, na "Pecírku" některé bojechtivé sousedy starými "kvéry", které přísnost zákona pobrala za předešlá léta četným "raubšicům" z lesů deblínských a lomnických.

Kritická chvíle nadešla. Předvoj dragounů se od Louček rychle blížil k Tišnovu a rakouské vojsko pohodlně rozložené, s neosedlanými koňmi, nebylo na srážku připraveno. V hostinci U hradu Pernštejna právě hodoval u starodávného dubového stolu jakýsi vysoký důstojník, když náhle vrazil dovnitř tišnovský starousedlík pantáta Kolbábek a téměř bez dechu zvolal: "Pane komandant, Prajzi só tade!" Důstojník však odpověděl: "Aber was fällt Ihnen nicht ein, wo sind noch die Preussen." (Ale co vás napadá, kde jsou ještě Prajzi.) V tom však již přiběhl "ordonanc", který tuto neočekávanou zprávu potvrdil. To již se rozlehl horkým červencovým dnem vřeštvý zvuk polnice. V největším chvatu chytá se vojsko k odchodu z Tišnova, aby se za městem seřadilo k boji a krylo ustupující mohutné proviantní sbory dojíždějící k Brnu. Rytmistr Barres vyslal okamžitě k Předklášteří vstříc Prusům polovic hulánské škadrony pod vedením rytmistra Knesebeka. K prvnímu střetnutí došlo již u mostu přes Švarcavu na prostranství před Špitálkem, kde nastala pravá řež. Na zemi se váleli mrtví a ranění. Vítězství se klonilo již k Rakušanům, kteří byli početně silnější. V tom však zavřeští v Předklášteří polnice. Silný oddíl Prušáků se tryskem blíží od kláštera k mostu. Rytmistr Knesebek, který byl v této šarvátce vzorem statečnosti, dostává posilu druhé poloviny škadrony pod vedením rytmistra Berrese. Nyní nastala krvavá řež znovu na ulici Klášterské. Rakušané a Prajzi najížděli na sebe zuřivě - píky a šavle se mihají v rozpáleném vzduchu. Na krátkém úseku silnice pětkrát Prajzi ustoupili, pětkrát couvli Rakušané, až se posléze dostali do úzké, křivolaté ulice k starobylému domu "Na pekle". Koně tančí po zadních nohách, od hub jim stříká pěna na zdi nízkých domů, jež vroubí úzkou ulici. Když bitka u domu "Na pekle" trvala již nějakou dobu, otevřelo se v
poschodí okno a bylo z něho na bojující Prusy několikrát vystřeleno. Učinil tak pánský zahradník Karmazin, který v domě bydlil.

Rozzuření Prušáci, kteří měli nyní přesilu, zatlačili rakouské hulány z těsné ulice před Dvořáčkuv hostinec "U hradu Pernštejna", kde boj ještě zesílil. Kromě pík a šavlí dostaly se ke slovu také karabiny. (Několik pruských koulí trčí dosud v mohutných zdech hostince jako památka na onen červencový den.) Podkovy koní, v boji zdivočelých a tancujících po hrbolatých kočičích hlavách městského dlaždění, se prudkými nárazy utrhovaly a létaly vzduchem. Pruský major Schak, byv sražen hulánskou píkou s koně, klesá mrtev k zemi. Bitka zuří dále širokou ulicí až k masným krámům a Panskému domu i na malém náměstí.

Zápal boje činí z bojovníků hrdiny. Zvláště 27letý hulánský rytmistr hrabě Knesebek, rozdává smrtící rány. Válí se tu v krvi a prachu rakouské čáky vedle pruských přilbic. V blízkém úvoze (nyní silnici k nádraží), kde smrt rovněž krutě řádila, blýská se mezi mrtvolami a potrhaným koňským řemením množství šavlí, přelomených pík a karabin. Bitva však zuří dále silou nezmenšenou. Pojednou obklíčilo několik Prajzů rytmistra Knesebeka a on klesá pozpátku s koně zasažen dvěma sečnými ranami. Naráží hlavou na kámen a zůstává omráčen ležet. Když boj ustával, přiběhl soused Zenotti a s pomocí přítele Křivánka odnesli rytmistra do stáje Panského domu. Když se vraceli, stali se svědky krvavé scény. Tři rakouští huláni hnali před sebou pruského dragouna řvouce naň: "Hund, knie nieder!" (Pse, na kolena!) Dragoun chtěl využít přestávky v boji a prchnout ke svým. Nacházel se právě se svými pronásledovateli před zadními vraty Panského domu a chystal se vskočit do dvora a tak se zachránit, ale v poslední chvíli někdo ze dvora vrata rychle zavřel. Nebohý Prušák byl skolen devíti bodnými ranami. Krváceje hrozně ze smrtelných ran, dovlékl se ještě, leza po čtyřech až do síně domu č. 84 u Vlčků, kde za hodinu skonal. mezitím co se bojovalo v Tišnově
obsadilo rakouské dělostřelectvo výhodné pozice za městem na hradčanské Horce. Prusové byli zadrženi nenadálým odporem v Tišnově, čímž byly zachráněny ohrožené rakouské kolony směřující k Brnu a dále k Vídni.

Prusové obsadili 11. července Tišnov a jejich přední hlídky pronikly toho dne až do Čebína. V pruském předvoji operujícím v Tišnově sloužil i osmnáctiletý dragounský kadet Hindenburg, později německý císařský generalissimus a prezident Německa.

Ztráty na mrtvých, raněných a zajatých v tišnovské bitce činily na straně rakouské pět důstojníků, 56 mužů a 45 koní. Pruské ztráty nebyly menší.

Těžce raněný rytmistr hrabě Knesebek ležel v bezvědomí v Panském domě. Později byl dopraven do Předklášteří, kde v domě č. 34 (papírna) dne 22. července 1866 zemřel a byl pochován na hřbitově v Předklášteří. Zápis o jeho úmrtí je poznamenán v matrice zemřelých těmito slovy:

"Julius hrabě z Knesebeku, c. k. rytmistr v 5. hulánském pluku, z Verdenu v Hanoveránsku, ve službách rakouských, 27 roků stár, zemřel na dvě sečné rány, které dostal do hlavy v bitce tišnovské dne 11. července 1866 za pruské invaze."

Jiní padlí vojíci byli pochováni na hřbitově v Tišnově,kde lze dodnes spatřit jejich hroby opatřené nábrobky.