Zpět

Historie

Území dnešního Tišnova osídlili lidé již ve starší době kamenné, o čemž svědčí archeologické nálezy z lokalit Klucanina a Dřínová. V písemných pramenech je Tišnov poprvé uváděn v roce 1233 v souvislosti se založením ženského cisterciáckého kláštera Porta coeli českou královnou Konstancií v jeho bezprostřední blízkosti. Původně byl Tišnov trhovou vsí na důležité obchodní zemské stezce. Po založení kláštera daroval markrabě Přemysl Tišnov cisterciačkám, v jejichž majetku zůstal až do zrušení kláštera v roce 1782. Ještě ve 13. století se z Tišnova vyvinulo městečko, které stále více nabývalo charakteru středověkého města. V roce 1416 udělil král Václav IV. Tišnovu právo konání výročního trhu podle způsobu trhů brněnských. Ve vztahu ke klášteru byl pro městečko významný rok 1554, kdy abatyše Barbora Konická ze Švábenic udělila Tišnovu rozsáhlá práva a svobody. Úspěšný hospodářský rozvoj městečka byl často narušován válečnými a přírodními katastrofami. V roce 1428 vypálili městečko i klášter husité, z dalších válečných hrůz byla pro Tišnov nejtěžší třicetiletá válka, přítomnost francouzských vojsk ve městě v letech 1805 a 1809 a prusko-rakouská válka v roce 1866. Několikrát bylo město postiženo rozsáhlými požáry, z nichž k největším patřil požár v roce 1668. V souvislosti se zřízením regulovaného magistrátu byl Tišnov v roce 1788 povýšen na město. Do roku 1848 byl centrem správy tišnovského panství. Velký význam pro město mělo zahájení provozu na železniční trati do Brna v roce 1885 a do Německého Brodu v roce 1905. Od roku 1896 se stal Tišnov okresním městem. V roce 1895 byl prohlášen za klimatické město, v roce 1899 bylo na úpatí lesa Klucanina postaveno léčebné sanatorium a  Tišnov se stal vyhledávaným lázeňským střediskem a východiskem turistických cest do malebné krajiny v podhůří Českomoravské vrchoviny. Stal se přirozeným administrativním, hospodářským a kulturním centrem kraje.

Tišnov 1925 - 1935

Po roce 1918 prošlo město značným stavebním rozvojem. Za sokolovnou a pod Klucaninou začaly vyrůstat nové vilové čtvrti, na hlavním náměstí byla postavena v roce 1929 nová budova okresního soudu (dnes pošta a zemědělské učiliště), na dolním náměstí vyrostla v letech 1932 - 33 funkcionalistická budova spořitelny podle projektu Bohuslava Fuchse z Brna (dnešní Komerční banka), významná architektonická památka a jedna z dominant města. Pro rozvoj zájmové činnosti byl postaven katolický dům a k sokolovně přistavěna divadelní dvorana s velkým jevištěm. Rozvoj školství zajišťovaly nové budovy gymnázia, zřízeného v roce 1920, a živnostenské školy. Kromě toho byly vybudovány nové silnice, např. do Předklášteří, kde byl v roce 1930 vybudován nový most přes Svratku. Se stavebním rozmachem vzrostl i počet obyvatel v roce 1937 na 4750.

Průmyslová výroba v Tišnově i na Tišnovsku měla malovýrobní ráz, zajišťovali ji především živnostníci a řemeslníci, k větším podnikům patřily textilní továrna A. Řezáče, Müllerova koželužna, Kopřivova papírna v Předklášteří, továrna na provazy Ant. Mouky, firma Fulgur na výrobu elektrických strojů, lihovar, mlýny, cihelny a řada menších provozů. Hospodářský rozvoj Tišnova byl pak zastaven ve 30. letech, město bylo v této době značně zadluženo a nemělo prostředky na investice a další rozvoj.

Během 1. republiky se v Tišnově rozvinul i společenský a kulturní život. Město bylo spojeno s Brnem železnicí, po roce 1927 se zde začala rozvíjet také autobusová doprava, T.G.M. v Tišnově která propojila celý region, jehož se stal Tišnov centrem. Působila zde řada spolků, z nichž byl aktivní především Sokol, organizoval koncerty, plesy, akademie, divadelní představení, opery, v nichž účinkovali kromě místních nadšenců i známí brněnští umělci. V létě 1934 zavítal do Tišnova soubor Osvobozeného divadla s J. Voskovcem, J. Werichem a J. Ježkem. Místní odbor Klubu českých turistů otevřel v roce 1934 za účasti herce Vlasty Buriana na vrcholu Klucaniny rozhlednu, která však byla za okupace odstraněna. Vrcholem společenských aktivit Tišnova bylo uspořádání velkolepé Podhorácké výstavy v červenci 1927, jíž se účastnil celý region. O rok později, 17.června 1928, navštívil město prezident T. G. Masaryk.

Proti německé okupaci v roce 1939 se zdvihl odpor i na Tišnovsku. Vznikla zde řada odbojových organizací (Sokolové, Obrana národa, skupina L-Z, tj.legionáři a zbrojováci aj.). V okolí Tišnova operovaly od roku 1943 partyzánské skupiny (Jermak, Třetí čs.úderná rota aj.), někteří bojovali v zahraničních armádách, jako letci v Anglii, v čsl. armádním sboru v Rusku. Osvobození přinesl i Tišnov své oběti, 18 tišnovských občanů bylo popraveno, 25 umučeno v koncentračních táborech, 32 židovských a romských spoluobčanů bylo umučeno z rasových důvodů, 25 životů si vyžádalo ruské bombardování 25.4.1945. Svobody se Tišnov dočkal až večer 9. května, kdy do města vstoupily ruské a rumunské jednotky.

Po válce Po skončení války a okupace byly odstraněny válečné škody a začala nová výstavba. Koncem 40. a v 50. letech byla postavena nová škola (Smíškova ul.), byty a komunikace, významná byla modernizace žel.tratě Brno - Havl.Brod (dvoukolejná). Od 1.1.1953 byla sloučena dosud samostatná obec Předklášteří s Tišnovem, později pak přibývaly další. V letech 1951-55 byla vybudována nová okresní silnice vedoucí od Brna přímo do Předklášteří s odbočkou do Tišnova a novým mostem přes Svratku, čímž byl provoz po trase Brno - Nové Město na Moravě odveden mimo střed města. V roce 1957 bylo dáno do zkušebního provozu nové koupaliště.

Náměstí v roce 1952 60. léta přinesla další změny. Od 1.1.1960 zanikl tišnovský okres a město se stalo součástí okresu Brno-venkov.Významná se pro rozvoj regionu stala naleziště uranové rudy na Vysočině. Pro pracovníky uranových dolů bylo postaveno nové sídliště pod Klucaninou, koncem 60. let byla zahájena stavba sídliště u Humpolky, v roce 1966 byla elektrifikována žel. trať Brno-Havl.Brod, 1969 začala plynofikace města. V roce 1970 měl Tišnov 8263 obyvatel.

V 70. a 80. letech bylo postaveno další sídliště pod Květnicí, nová škola na nám.28.října, sportovní hala, lyžařský vlek na Klínku, autoklub u koupaliště, síť mat. škol a obchodů. K 1.7.1980 bylo k Tišnovu připojeno dalších 6 obcí (Hradčany, Štěpánovice, Lomnička aj.). Nové integrované město Tišnov mělo k témuž dni 12022 obyvatel. V roce 1972 byla objevena na Květnici krápníková jeskyně, pojmenovaná pak po tišnovském speleologovi Královi. Od roku 1976 se v Tišnově pořádají pravidelně světoznámé burzy minerálů. V oblasti kultury byla významná výstavní činnost Klubu přátel výtvarného umění, divadelní představení Karasova divadla, ze sportovních akcí Tišnovská padesátka , automobilová ralley Vysočina, ve sportovní hale se konala mistrovství Evropy v odbíjené, sálové cyklistice aj.

Zatím poslední kapitolou tišnovských dějin jsou 90. léta. Město spravuje opět městský úřad v čele se starostou a městské zastupitelstvo. Místní podniky a živnosti se vrátily zpět do soukromých rukou, město zkrásnělo opravenými chodníky a fasádami domů. Většina integrovaných obcí se rozhodla pro vlastní správu a počet obyvatel tak opět klesl na současných 8500. Pokusy o obnovení okresu Tišnov zatím vyzněly naprázdno, Tišnov se ale zřejmě stane po reformě státní správy okrskovým městem, což mu dává další vývojové perspektivy.