Zpět

Dolní Loučky, Žďárec a okolí

Viadukt

Nejvýraznější dominantou obce Dolních Louček je železniční viadukt nad údolím Libochůvky zvaný Most míru. Je dlouhý 300m a vysoký 30 m. Toto největší inženýrské dílo na trati Brno-Havlíčkův Brod bylo postaveno v letech 1939-1953. Velký oblouk o rozpětí 120 m je největším železobetonovým obloukem v České republice.

Hrad Loučka

Na vysoké ostrožně zvané Hradisko, obtékané říčkou Loučkou, lze doposud spatřit poměrně rozsáhlé zbytky gotického hradu Loučka (někdy nesprávně nazývaného Střemchovem), Patrná je původní dispozice hradu s podélným jádrem a válcovitou věží o průměru 9 m. Hrad byl založen nejspíše v druhé třetině 13. století a zanikl zřejmě za česko-uherských válek v druhé polovině 15. století (roku 1497 je vysloveně uveden jako pustý).

Krajinný ráz této severozápadní části Tišnovska je obdobný jako ráz okolí Deblína. Jen lesy tu jsou poněkud rozdrobenější, zato údolí řek Loučky, Libochůvky a jejich přítoků jsou alespoň v některých svých částech ještě hlubší. Zbytky středověkých hradů a hrádků Loučky, Rysova, Košíkova a Víckova napovídají, že zde musela kdysi být střežena významná zemská stezka. O několik století později zde byla postavena dvoukolejná trať z Tišnova do Žďáru nad Sázavou, která svými viadukty, náspy, výkopy a dlouhými tunely má parametry horských železnic.

Koncem II. světové války v tunelech rozestavěné železnice zajatci z různých zemí Evropy se museli podílet na výrobě německých stíhaček (messerschmittů) v továrně, nesoucí jméno bohyně lovu Diany. Ještě dnes jsou na různých místech patrné základy zajateckých baráků, některé z nich byly na Kutinách v údolí Libochůvky přeměněny na rekreační objekty.

Samota

Na samotě poblíž Havlova u Ždarce žila téměř půl století Anna Pammrová (1860-1945), známá především z korespondence s básníkem Otokarem Březinou.

Již roku 1899 si dala postavit nad údolím Loučky nedaleko Žďárce svůj první srub svérázná myslitelka a spisovatelka Anna Pammrová. Na samotě žila velmi skromně, v souladu s přírodou, a některými svými myšlenkami o desítky let předešla dnešní ekologické aktivisty. Poněkud honosnější letní sídlo si zde o několik let později (1907) dala vybudovat pražská rodina Havlova. Část svého dětství zde trávil budoucí první prezident České republiky Václav Havel.

Cesta

Na mírně zvlněných náhorních planinách u Kuřimské Nové Vsi je požitkem kráčet po starých polních cestách s bohatě kvetoucími lemy.

Rybník

Níhovský rybník jako jediná větší vodní plocha na Tišnovsku přitahuje k letní rekreaci již od dob I. republiky. Začátkem 21. století byl rozdělen na část rekreační a část klidovou, která by měla být hnízdním biotopem vodního ptactva.

Mlýn

Šafránkův mlýn v údolí Loučky pod Drahonínem - místo, kam ráda ze své samoty sestupovala Anna Pammrová i rodina Havlova.

Někdejší tiché údolí, v němž klapaly mlýny, bylo narušeno výstavbou dalších chat. Do okolí Drahonína a Olší nad údolím vnikly v padesátých letech rušivé aktivity těžby uranových rud. Přesto tu však dodnes najdeme tiché kouty - třeba romantickou Trenckovu rokli pod Drahonínem, kde někde ve skalách pod vodopády podle pověsti ukryl Mlýn svůj bájný poklad kdysi věrný služebník Marie Terezie a poté loupeživý baron Trenck.

V půvabné vísce Skryje v údolí říčky Loučky se dochovaly dva staré mlýny. Mašíčkův mlýn je postaven ve stylu zlidovělého baroka s ozdobami a vročením 1843. Buchalův mlýn je datován letopočtem 1820 na štítu hlavní budovy.

Rokle

A samotu zde najdeme i na větrných pláních kolem Katova, Rojetína, Kuřimské Nové Vsi... Právě odtud rád malovával své daleké výhledy jeden z posledních klasických krajinářů Josef Jambor. Ve svých obrazech dokázal, že nejen drsná vrcholová část Vysočiny, ale i její vlídnější okraje na Tišnovsku jsou krajinou přitažlivě krásnou.

Trenckova rokle je stejně romantická jako některá údolí v Alpách či Karpatech.