Zpět

Svratka

řeka Svratka Obdobně jako čára života brázdí lidskou dlaň, protíná krajinu Tišnovska řeka Svratka. Pramení v hlubokých jeleních lesích v oblasti Žákovy hory, blízko hlavního evropského rozvodí. Vytéká tmavá ze zrašeliněných půd a sotva opustí stinné smrčiny, meandruje v osluněných heráleckých a milovských lukách. Odtud pochází i dvojí výklad názvu řeky. Tmavou, načernalou vodu pramenného úseku mohlo označovat starogermánské Swarta a německé Schwarza. Za pravděpodobnější základ jména řeky je však považováno praslovanské "svrt", znamenající vrátit, označující tedy i řeku, která se meandrovitě vrací.

Zhruba 170 km od svých pramenišť, o 600 m níže, se Svratka vlévá do střední (věstonické) nádrže vodního díla Nové Mlýny. Pod rozlehlou hladinou zmizelo odvěké ústí Svratky do Dyje.

Tišnov leží zhruba uprostřed toku Svratky. Potok Lubě pod Tišnovem se do ní vlévá na osmdesátémtřetím, Besének a Loučka na sedmdesátémdevátém kilometru. Bez nadsázky můžeme říct, že především Svratka dává Tišnovsku ráz přitažlivé, rekreačně velmi atraktivní krajiny. A nemusíme být zrovna vášnivými rybáři či vodáky, abychom se dali řekou a jejím okolím okouzlit.

Stejně jako již od Jimramova, i v krajině "od Pernštejna k Veveří" protéká Svratka většinou hlubokým údolím. Romantických míst, která lákají po celý rok, je zde bezpočtu. Třebaže je řeka od konce padesátých let krocena Vírskou přehradou, dovede se dodnes někdy zjara rozburácet a vyhazovat na břehy obrovité kry. V břehových porostech olší, topolů a vrb pak mezi tajícími ledy raší prvosenky, sasanky, dymnivky, devětsily i křivatce.

Z rulových skalisek u Prudké stéká k jarní řece zlato tařic. Právě zde Svratka vytváří sevřené průlomové údolí, jedno z nejhlubších v rámci celé Českomoravské vrchoviny. Řeka zde přeskakuje obrovské balvany. Nad Boračí divočí a rozvětvuje se mezi ostrůvky. Není divu, že právě v tomhle místě se rodák z Borače - Podolí, spisovatel a básník Josef Uher vroucně vyznal: "Několika pohledy zamiloval jsem se do tohoto koutku země a ihned jsem se tam uvelebil. A tu opět pod širým nebem počal jsem se probírati ve svých nadějích o příštím životě".

Od Štěpánovic se údolí Svratky rozevírá do Tišnovské kotliny. I v široké nivě pod městem zůstává řeka krásná. Do její klidné nazelenalé hladiny, vzduté březinským splavem, se z proutků vrb střemhlav vrhá modrý ledňáček. Na splavu hučívá Svratka téměř jako Niagara, ale v létě sotva teče. V horké dny je pak požitkem zde usednout se sklenicí dobrého piva z Klimešovy hospody a chladit si ji v mělké vodě - i v parném červenci sem přitéká voda z Víru studená.

Charakter nížinného toku řeka opět ztrácí hned pod Březinou a znovu se noří do hlubokého údolí. Strmé skalnaté svahy Sokolí a Tichanova nad Veverskou Bítýškou jsou porostlé úchvatnými zbytky starých listnatých lesů. Když se na podzim barví zdejší javory, lípy a buky, více než kdy jindy chápeme posedlost brněnských trampů, kteří do tohoto romantického kousku světa utíkali před vřavou velkoměsta. Škoda, že i zde jejich ojedinělé a prosté sruby už dávno nahradily rušné kolonie honosných chat.

Osamělý a plachý tulák zde raději opustí rekreační zástavbu údolního dna a vydrápe se vysoko nad řeku na skalní ostrožnu. To proto, aby se mohl v klidu rozloučit s krásnou řekou Svratkou, která přes Brněnskou přehradu, Brno a polní krajinu se zbytky lužních lesů míří z Tišnovska k vinorodé Pálavě ...

Použito článku Doc. Ing. Jana Laciny, Csc.