Zpět

Jeskyně

Králova jeskyně Jeskyně na Květnici nejsou rozsáhlé, ale svojí krásou rozhodně upoutají. Mezi známé patří jeskyně Pod Křížem a Květnická propast 76,5 m hluboká.

Sestoupíme-li do Královy jeskyně, objevené roku 1972, najdeme zde kouzelné skvosty fantastických tvarů různých krápníků, ale i jiných krystalických forem, které zde příroda za tisíciletí vykouzlila. Brčková výzdoba dosahuje délky až 160 cm. Některé části jeskyně jsou tak pozoruhodné, že jsou uzavřeny i pro jeskyňáře.

Mezi nejcennější objevy patří část nazývaná Dobišarova jeskyně z roku 1984 a několik set metrů dlouhé nové části objevené po usilovné práci v roce 1989. Tomuto podzemí vévodí Tišnovský dóm úctyhodných rozměrů 35 m délky a 18 m šířky.

Jeskyně Pod Křížem

Jeskyně byla náhodně nafárána štolou při těžbě barytu. Jedná se o horizontální krasový kanál bez krápníkové výzdoby. Zajímavostí byl kalcitový sklep vyzdobený až 16 cm velkými krystaly kalcitu medově žluté barvy a 10 m vysoký syntrový vodopád. Výzdoba celé jeskyně byla zcela zničena vandalskými návštěvníky. Všechny tři vstupy byly proto v roce 1984 uzavřeny tišnovskými jeskyňáři, ale jeden byl zachován jako vstup s uzavíratelnou mříží. Cílem bylo navrátit jeskyni přírodní podmínky, neboť vyražením štol nad sebou se stala jeskyně uměle dynamickou a vyschla. Musela být také vyčištěna od nepřírodních materiálů, převážně plechovek, protože se stávala útočištěm nocujících trempů. V posledních letech, kdy se již daří udržet klid u vchodu a v podzemí, se sem opět vrátili i netopýři. Předpokládá se spojitost této jeskyně s jeskyní Královou.

Květnická propast

Rovněž tato propast, ležící na západním svahu Květnice, byla objevena při ražbě průzkumné štoly na baryt. Je to typická rozsedlina ve vápencích, částečně zkrasovatělá. Její šířka kolísá od několika cm až do dvou metrů. Svou hloubkou --76,5 m patří k nejhlubším propastem v českých zemích. Nejníže dostupné dno je zasucené kameny. Tato tektonická rozsedlina pokračuje do hloubky, ale je natolik úzká, že se nedá prolézt. Zato však v horizontálním směru můžeme postupovat na 30 m daleko. V roce 1984 bylo ústí štoly zabezpečeno mříží. Později se ukázalo, že nejsou vyčerpány všechny možnosti. Byla odkryta zasucená neznámá část a objevena boční větev. Hloubka nebyla překonána, ale od roku 1987 zde stále visí otazník nad neprozkoumanou a také nebezpečnou oblastí.

Králova jeskyně

Jeskyně byla objevena náhodně 28. 5. 1972 na severovýchodním svahu Květnice. Byla pojmenována po Aloisi Královi, čestném občanu města Tišnova, objeviteli Demänovských jeskyní. Jeskyně je značně členitá a poměrně rozlehlá. Po zmapování měřila její známá část 350 m. Horní patro je horizontálně uloženo asi 10 m pod povrchem a je korozívně a erozívně modelované. Má bohatou krápníkovou výzdobu s krápníky různé délky a síly a  s dvěma sintrovými jezírky s plochou 5 m. Výsledkem práce jeskyňářů byly drobné objevy v roce 1974 jako Rotunda, Závalový komín, Komín hrůzy nebo Ztracené komíny. Propasti a spodní část jeskyně jsou na výzdobu chudší, sintrové povlaky a vodopády jsou však mohutnější.

V roce 1976 - 77 byla vyražena štola zpřístupňující horní patro jeskyně. Dlouholetá a cílevědomá práce speleologů byla postupně odměněna objevy dalších prostor tohoto jeskynního systému. V roce 1984 byla objevena Dobišarova jeskyně s unikátní výzdobou v podobě brček až 160 cm dlouhých. O pět let později pak bylo nalezeno pokračování směrem do masívu hory -- Hrozivý dóm o rozměrech 20×14 m a Tišnovský dóm o rozměrech 35 ×18 m. Kanály komíny a chodby ucpané sutí a terra rossou, nalézající se v některých perspektivních oblastech, dávají tušit, že tyto objevy nebyly zdaleka poslední. V současné době má jeskyně po zaměření asi tři čtvrtě kilometru a problematika tohoto krasového fenoménu nebyla dosud vyřešena. Je stále mnoho otazníků, na které je třeba odpovědět. Už jenom fakt, že hladina toků Besénku a Svratky se nachází asi 120 m pod nejníže dostupným místem v jeskyni je pro badatele něčím, co nenechává mozek v klidu. Teorie je však jedna věc, ale prokázat pravdu lze pouze soustavnou a usilovnou prací a hmatatelným důkazem. Ti, kteří v roce 1972 začínali, dnes mají také svoje roky, a tak se snaží předávat své zkušenosti těm mladším, kteří, doufejme, budou nejen pokračovat v práci a objevovat, ale především toto přírodní bohatství chránit.

Použito materiálů p. Pavla Vašíka