Zpět

Po zrušení kláštera

S oučasně se zrušením kláštera roku 1782 nastolili si Tišnovští "svobodu" podle svého nejlepšího cechovního přesvědčení. O jarmarku počátkem dubna roku 1783 tišnovští ševci a mezuláníci i jiných řemesel mistři a tovaryši přepadli cizí kramáře a řemeslníky, "vórkaf" jim z bud vyházeli, nepěkně je při tom oslovujíce, "kšefty" jim znemožnili, lomnickému židu dokonce jeho jirchy pobrali, a když se bránil, i několik vydatných zátylků uštědřili.

Takové svobodě však nerozuměl zámecký pan "amtmann". Povolal si milé ševce tišnovské na zámek a pokutami a pohrůžkou "lavicí", tj. pětadvaceti ranami lískovicí na zadek, přivedl svobodou opojené mistry cechu sv. Kryšpína opět k rozumu a poslušnosti. Staré privilegie jarmarků byly zachráněny.

Nebylo však radosti z nových vymožeností a řádů. Tkalci si stěžovali na tovární podnik nové vrchnosti v prostorách zrušeného kláštera. Byli postiženi i barvíři a mydláři. "Svoboda" přivedla do města cizí německé jircháře - koželuhy, kupce, ševce i jiné živnosti zámeckými pány protěžované.

Koncem 18. a počátkem 19. století se dotkly obyvatelstva nejdříve války s revoluční Francií a pak s Napoleonem. Druhého prosince 1805 přinášel východní vítr dunění francouzských, ruských a rakouských kanónů od Slavkova až do Tišnova, kde se vroucně modlili za potření "antikrista Napolijóna".

Přišla drahota, bída a nemoci. Vídeňský finanční krach roku 1811 snížil hodnotu peněz na pětinu. A ke vší mizérii byl Tišnov postižen i strašnými požáry a povodněmi.

Roku 1820 řádil v Tišnově, hlavně v Žabské ulici ve dvoře, tyfus. Mnoho osob pomřelo. Roku 1831 zuřila opět asijská cholera. Od října do konce roku padlo jí za oběť 36 obyvatelů Tišnova, 5 z Lomničky, 10 z Hradčan. Tatáž epidemie postihla Tišnov i v roce 1832, 1836, 1849 a vyžádala si celkem 120 obětí.

Vzdor těmto strastem žil si Tišnov nadále svým starosvětským životem cechovního městečka. Od úterka do soboty za "verštatem" a již v sobotu se začínalo v oblíbených krčmách se slavením modrého pondělí. Tento celoročně dodržovaný program zpestřili si rovněž svobodným lovem ryb, hrou na kuželníku, v zimě oblíbenými hrami v karty, derbotou, fičilem a mariášem. Mládež podupávala si za jarmarků při houslích a klarinetech své hulány, obkročákym řeznické a ševcovské, pilo se znamenité, jako smola husté pivo tišnovské a "zapíjel se červ" silnou pálenkou z četných místních palíren. Při promenádách po hrubé nebo po nešporech žádnému z polopánů měšťanů nepřekážely mraky prachu a moře bláta na nedlážděných ryncích a ulicích Tišnova, z něhož nikdy nevyšli. Jen několik "světáků" se dostalo na koňské trhy do horních Uher, s kroupami a prosem do Brna nebo do Vídně.

A tak se střídaly starosti s pohodou od vánoc přes fašank, velikonoce, hody až zase do vánoc. Zbožně zpívali na rorátech, bujní bývali v masopustě. Jediným přerušením prostého života bývaly poutě na Vranov, na horu Kalvarii u Jevíčka, do Mariazell v Rakousku a do Vambeřic v Kladsku.